Stránky plné povídek a pejsků..

Dobrý den, jmenuji se Murphy Colored Elf. Ale všichni mi říkají Muf. Jsem plemene bígl. Teď si ležím na křesle, ale byly doby, kdy jsem se toulal a hledal nějaké jídlo, abych přežil. Když jsem se narodil, měl jsem ještě pět sourozenců. Bylo nám několik málo týdnů, když nám nechali do oušek vytetovat čísla. Když mi bylo devět týdnů, přijela si pro mě rodina, která mě chtěla na výstavy. Měli jednoho psa, ale byl už starý a na výstavách nezískával ocenění. Proto chtěli nového psa. Když mě k nim domu přivezli, starý pes mě očuchal a pak mi zavrčel u ucha, aby mi dal na srozuměnou, kdo je tady pánem a že se nenechá sesadit. Byl jsem ještě štěně, takže jsem se jen přikrčil. Pes to vzal, otočil se a zalezl si do své boudy. Já jsem dostal zatím jen bedýnku, abych si nezničil pelech. Byl jsem sice dobře krmený, dobře se o mě starali, kartáčovali mě, ale nevěděl jsem, co znamená pohlazení, mazlení. Jako štěně jsem bydlel v předsíni domku, ale jakmile jsem překonal první půlrok života a venku bylo dostatečně teplo, stěhoval jsem se do kotce. Měl jsem zateplenou boudu, ale byl jsem sám. Rostl jsem a nároky na mě se stupňovali. Cvičili mě, jak se předvést, nechat se prohlédnout od cizích lidí. Na výstavách jsem se stával úspěšný, ale já sám jsem měl pocit, že mi něco chybí. Nakonec jsem se na výstavy začal těšit, protože to si mě majitelé aspoň trochu všímali. Po jedné výstavě, kde jsem bohužel nevyhrál, získal jsem třetí místo, mě doma zahnali do kotce a nechali mě tam. Ani krmení jsem ten večer nedostal. Když jsem tam tak seděl a koukal na dům, skočil jsem na přední stěnu kotce. V ní byla i vrátka, která se po nárazu mého těla otevřela. Asi je špatně zavřeli nebo jsem je nezkusil otevřít už dříve, nevím. Měl jsem volnou cestu. Mohl jsem si jít, kam jsem chtěl. Stál jsem před kotcem a rozhlížel se kolem sebe. Co teď mám dělat, říkal jsem si. Starý pes stál ve vedlejším kotci a pozoroval, co udělám. Udělal jsem několik kroků a vytáhl kolík, kterým se zavírala jeho kotec. Otevřel jsem mu cestu ven, ale on zůstal stát v kotci. Pak se otočil a zalezl si do boudy. Nechápavě jsem se na něj podíval a pak jsem zaslechl zvuk. Otočil jsem hlavu a uviděl psa za plotem. Rozběhl jsem se a vyskočil na popelnici, která stála u vysokého plotu. Z ní jsem vyskočil na plot a dostal se na něj. Balancoval jsem na vrcholku plotu a bezradně sledoval hloubku pod sebou. Pak už jsem rovnováhu neudržel a přepadl jsem na chodník. Ale rychle jsem se zorientoval a dopadl na přední packy. Sice mě to trochu zabolelo, ale byl jsem venku a svobodný. Na chodníku jsem se rozhlédl a pak se pustil směrem, kde jsem tušil, že je les. Když jsem k němu dorazil, začínalo se svítat. Byl jsem trochu unavený, ale stejně jsem pokračoval v cestě. Při představě, že mě chytí a zase strčí do kotce, se mi na zádech ježily chlupy. Statečně jsem pokračoval dál. Byl jsem na cestě několik dní, kdy jsem se živil jen tím, co jsem kde našel. Prošel jsem mnoho lesů a polí, překonal spoustu potoků a nějakou tu řeku. Jednou po ránu jsem vstoupil do dalšího lesa, kde jsem si chtěl najít něco do žaludku, protože jsem začínal mít už velký hlad. Pak jsem zaslechl štěkot psů. Rozhlížel jsem se a tu jsem v dálce uviděl několik psů. Honili kance. Nikdy jsem takové zvíře neviděl, ale stejně se mi z hrdla ozval zvuk, o kterém jsem dosud neměl ponětí. Prostě jsem zavrčel. Kanec běžel přímo proti mně a psi se všemožně snažili, aby se zastavil. Tak jsem mu skočil do cesty. Kanec se mě nejspíš lekl, protože začal brzdit. Těsně přede mnou zabočil a pustil se po cestě, po které jsem se chystal jít i já. Psi se kolem mě prohnali jak vítr a nijak o mě nejevili zájem. Ale mě se líbil ten pach, který po sobě nechal divočák, proto jsem se rozběhl za ním. On i psi měli přede mnou trochu náskok, ale já pocítil takové vzrušení, že ze mě veškerá únava spadla a já se brzy dostal do čela celé smečky. Najednou jsem zaslechl výstřel. V životě jsem nic takového neslyšel, takže pro mé uši to byl tak ostrý zvuk, že jsem zabrzdil a přikrčil se. Ostatní psi se prohnali kolem mě za divočákem. Já se jen zmateně rozhlížel kolem sebe, když se najednou kus ode mě rozhrnulo křoví a objevil se člověk oblečený do zeleného obleku, připadalo mi to jako uniforma. Prošel kolem mě a pokračoval dál. Pak se zastavil a zapískal na píšťalku. V dálce se ozval štěkot. Člověk pokýval hlavou a vykročil směrem, odkud se štěkot ozýval. Sotva zmizel, zaslechl jsem za sebou, jak se něco prodírá křovím. Doslova jsem nadskočil a v letu se otočil o 180 stupňů. K mému překvapení se z křoví vynořili další lidé, kteří byli oblečeni skoro stejně jako ten první. Rychle jsem zmizel ve křoví já. Počkal jsem, až projdou kolem mě a pak se potichu pustil za nimi. Sledoval jsem je. Najednou se zastavili. Trošku jsem je křovím předběhl a podíval se, proč zastavili. Všichni stáli kolem něčeho, co jsem přes ně neviděl. Opodál stál ten první člověk a kolem něj se motala většina psů. Pomalu jsem se plížil dopředu, protože jsem byl nesmírně zvědavý, na co tam všichni koukají. Byl jsem od těch lidí asi tři metry, když jsem ucítil zase ten pach, jako když se kolem mě prohnal divočák. Pokračoval jsem dál v plížení. Opatrně jsem se protáhl kolem nohou těch lidí a uviděl kance. Ležel na boku a nehýbal se. Natáhl jsem k němu čenich. Voněl teda krásně a mě se tak ozval žaludek, že jsem měl co dělat, abych se na něj nevrhnul. Kdyby nebylo kolem tolik lidí, asi bych se do něj pustil, ale já se bál. Pak jsem ucítil, jak se mě někdo dotkl. Lekl jsem se, uskočil jsem a dopadl jsem přímo na kance. Všichni ti lidé kolem se na mě podívali, ale já hledat očima toho, kdo se mě dotkl. Kolem nohou těch lidí se motal jiný bígl, který se chtěl kamarádit. Natahoval ke mně čumák. Já jsem seskočil z divočáka na zem a namířil si to k bíglovi. Nejdříve jsme se očichali. Pak se na mě sesypala celá smečka, která honila kance. Pak se ozvalo několik povelů a všichni psi se vrátili ke svým pánům, jen já zůstal stát na místě. Všichni ti lidé se koukali jeden po druhém, aby zjistili, jestli patřím k někomu z nich, ale já věděl, že nepatřím. Proto jsem utekl do křoví. Lidé se pak o něčem bavili, ale já jim nerozuměl. Pak tam jeden člověk zůstal a zbytek se vydal na cestu zpátky. A všichni psi odcházeli s nimi. Bylo mi najednou smutno, že nemohu být mezi nimi. Tak jsem se odplížil a pokračoval ve zkoumání lesa, jestli by se nenašlo něco k jídlu. Když jsem prošel les, vstoupil jsem do pole. Musel jsem poskakovat, abych viděl kudy mám jít a neztratil se v něm. Na pole navazovala silnice a za ní bylo další pole. Nechtělo se mi poskakovat v poli, tak jsem se vydal po silnici. Šel jsem dlouho, celou dobu kolem mě neprojelo ani jedno auto. Pak jsem něco zahlédl. Sám jsem nevěděl, co to je, ale vydal jsem se k tomu. Nakonec se ukázalo, že je to kus alobalu pověšený na stromě. Chvíli jsem na to nechápavě koukal a pak se vydal na cestu dál. Spokojeně jsem si šel po cestě, když jsem ucítil lehký náraz a pak bolest v zadní levé noze. Otočil jsem hlavu, abych zjistil, co mě tak zabolelo, ale neviděl jsem nic, co by tu bolest mohlo způsobit. Najednou se mi začaly podlamovat nohy. Nechápal jsem, co se děje. Cítil jsem se tak strašně slabý, že jsem si chtěl vlézt do trávy u silnice, abych si odpočinul, ale nedošel jsem. Spadl jsem do příkopu. Pak jsem jen viděl siluetu člověka a slyšel, jak říká, že to účinkuje rychle. Pak už si nic nepamatuji. Další moje vzpomínky jsou, že jsem se probudil v kotci. V prvním okamžiku jsem si myslel, že jsem zpátky doma. Ale když jsem vzpamatoval natolik, že jsem se mohl postavit na nohy a rozhlédnout se, viděl jsem, že těch kotců kolem mě je mnohem, mnohem víc. Nejistě jsem stál u přední strany kotce, když jsem zahlédl bígla. Zavrtěl jsem ocáskem a zakňučel. Poznal jsem ho. Byl to ten samý, který ke mně v lese přišel jako první. Pak jsem štěkl, abych na sebe upozornil. Pes přiběhl ke mně a očichali jsme se. Pak na mě padl stín. Zvedl jsem hlavu a uviděl člověka. Začal jsem vrtět ocáskem, protože to byl ten člověk, kterého jsem v lese zahlédl jako prvního, a který měl kolem sebe nejvíce psů. A za ním stál ještě jeden člověk. Já se zajímal o bígla, který strkal čenich skrz pletivo, aby si mě očichal. Pak ten člověk v zeleném přišel až ke kotci a otevřel dvířka. Bígl vběhl ke mně do kotce a konečně jsme se mohli seznámit. Pak si člověk zavolal svého bígla k sobě a nechal ho lehnout. Pes dostal povel, aby zůstal a člověk v zeleném si sedl na bobek a začal mě lákat k sobě. Líbil se mi, proto jsem k němu ochotně přišel a nechal se pohladit. Muž mi projel rukama po těle. No, přiznám se, že těch několik dní skoro hladovění se na mě podepsalo. Muž pokýval hlavou. Pak vytáhl z kapsy obojek a vodítko. Obojek mi nasadil, připnul k němu vodítko a odváděl mě pryč. Pískl na druhého bígla a ten se k nám přihnal, jako by ho honili čerti. Přiběhl k muži a šel vedle jeho levé nohy. Mě vedl na druhé straně. Když jsme došli k plotu, muž mě z vodítka pustil. Nechápal jsem to. Ale začal jsem čenichat po zemi. Muž na mě zavolal a já zvedl hlavu. Dal mi povel „K noze“ a já se přesunul na správné místo. Muž se usmál, pohladil a pochválil mě. Pak mě znova připnul na vodítko a prošli jsme brankou. Venku stálo auto. Muž otevřel kufr auta, kde stály dvě přepravky. Do jedné si vyskočil bígl a druhé jsem byl vysazen já. Za mnou se dvířka zavřela, pak muž zaklapl kufr, nasedl, nastartoval a vyjeli jsme. Nejeli jsme nijak dlouho, když muž zastavil a vystoupil. Nechal nás v autě a zašel do domu. Za chvilku se zase vracel. Otevřel kufr, pak obě přepravky. Bígl vyskočil a vběhl do domu. Mě muž vedl také do domu. Nevěděl jsem, co mě tam čeká. Šel jsem, ale bál jsem se, co tam na mě může číhat. Prošli jsme dveřmi, které muž zavřel a pak mě pustil z vodítka. Stál jsem na chodbě domu a rozhlížel se. Pak se ke mně přiřítil bígl, nosem mě šťouchl do boku a rozeběhl se do pokoje. Za těch několik málo setkání jsem si ho oblíbil, proto jsem ho následoval. Bígl, se mnou po boku, proběhl celý dům a pak mě vzal na dvorek. Měl speciální dvířka ve dveřích, kterými se mohl volně pohybovat. Mohl jít do domu, kdy chtěl a pak zase ven, jak se mu zachtělo. To se mi moc líbilo. Dvorek byl od zahrady oddělen vrátky. Za nimi se teď tísnilo dalších pět bíglů. Zvědavě jsem se k nim přiblížil a přes vrátka jsme se očichávali. Všichni vesele vrtěli ocásky. Najednou se za mnou objevil muž a vrátka otevřel. Prosmýkl jsem se kolem bíglů a utíkal na zahradu, kde jsme se všichni začali honit. Já jsem byl spokojený. Měl jsem společnost, se kterou jsem si mohl hrát a člověka, který mě hladil a mazlil se se mnou. Muž si sedl na nízkou stoličku a pozoroval mě. Pak pískl a všichni, teda mimo mě, vběhli do výběhu, který byl součástí zahrady. Muž se zvedl a výběh zavřel. Pak se začal věnovat mě. Zkoušel, co umím a neumím. Povely jsem zvládal, ale poslouchat na pískání jsem teda neuměl. Muž se zvedl a chtěl, abych ho následoval. Já se ještě po zahradě rozhlédl a mimo výběhu jsem uviděl ještě tři kotce. Byly v rohu zahrady, oddělené ještě úzkou uličkou. Muž na mě zavolal a já vyrazil za ním do domu. Tam si sedl do křesla a mě si vysadil na klín. Začal mě hladit. Pak z kapsy vytáhl několik sucharů. Žaludek mi zpíval a já se na granulky vrhl. Muž se usmál, položil mě na zem a odešel do kuchyně. Šel jsem zvědavě za ním. V kuchyni sáhl do jedné skříňky a vytáhl misku plnou granulí. Postavil ji na zem. Ani mě nemusel pobízet, vrhl jsem se na jídlo sám. Mezitím, co jsem se živil, mi připravil deku. Pak mi dal ještě tři piškoty a na tu deku mě odnesl. Já se stočil do klubíčka a za chvíli jsem spal jako když mě do vody hodí. Nevzbudilo mě ani když se do kuchyně vřítili ostatní psi, ani když mi muž prohlížel ucho, ve kterém objevil tetování. Číslo bylo ještě čitelné, tak si ho opsal. Ale bylo pozdě, aby zjistil mé jméno a mého chovatele. Celou noc jsem se neprobudil. Ráno jsem otevřel oči v okamžiku, kdy se můj kamarád bígl, už jsem zjistil, že se jmenuje Sorbon, zvedl ze svého pelíšku a šel se ven vyvenčit. Tak jsem se zvedl taky, protáhl se a následoval ho. Venku mě Sorbon zavedl na místo, které bylo určeno k venčení. Pak jsem si obešel celou zahradu, abych se dobře seznámil s novým prostředím. Sorbon mě následoval, přestože zahradu znal dobře, protože tu vyrostl. Za chvíli se na zahradě objevili i další bíglové. Pak se na zahradě objevil muž a já zjistil, jak se všichni ti bíglové jmenují. Byly to dvě fenky – Judy a Loka. A tři pejsci – Gary, Charlie a Prim. Ale stejně jsem měl nejraději Sorbona. Nevím proč, prostě jsem si ho oblíbil. Pak na mě muž zavolal mým jménem: „Murphy, Mufe“. Zůstal jsem nevěřícně stát. Muž se usmál a řekl mi, že u něj zůstanu za každou cenu. Zavrtěl jsem ocáskem a zaštěkal. Muž pak pískl a všichni ostatní bíglové vběhli do výběhu. Muž pak zavolal na Sorbona a on vyběhl ven. Pak vešel do domu a mě a Sorbona zavolal k sobě. Oba jsme se za ním rozběhli. Zabrzdili jsme jen taktak před domovními dveřmi. Muž se nad tím usmál, stáhl z věšáku dvě vodítka a oba nás připnul k vodítkům. Pak otevřel dveře a vyvedl nás ven. Potom nás nechal nastoupit do kufru, kde dvě přepravky nahradila velká klec, kam by se nás bíglů vešlo mnohem víc. Muž pak nasedl a vyrazili jsme na cestu. Zvědavě jsem koukal ven, protože jsem rád cestoval a jízda v autě mi nedělala problémy. Pak mi přišlo, že to, co vidím za oknem, znám. V prvním okamžiku jsem to nechápal, ale pak mi to došlo. Jedeme do mého původního domova, kde dobrovolně zůstal starší kolega pes. Když auto zastavilo před domem, který jsem dobře znal, přikrčil jsem se, aby mě bylo vidět co nejméně. Když muž vystoupil a otevřel kufr auta, zalezl jsem si do rohu klece, jen abych tady nemusel vystupovat. Muž se na mě nechápavě koukal a nevěděl, co si o tom má myslet. Ale jedno mu bylo jasné. Neměl jsem se tu moc dobře, když nechci vystoupit. Přesto mě vytáhl ven a postavil na zem. Pevně svíral vodítko, abych mu neutekl. Pak zazvonil. Z domu vyšli muž a žena, kteří se začali usmívat hned, jak mě poznali. Chtěli si mě vzít do náruče, ale já se nedal. A když mi nedali pokoj, tak jsem se ohnal po ruce, která mě chtěla chytit za obojek a odtáhnout pryč. Oba ustoupili o krok zpátky, ale byli si jisti, že jsem ten jejich bígl, který se ztratil. Pak muž v zeleném, který mě našel v útulku, jim řekl, že mě od nich koupí. A že by chtěl můj průkaz původu, aby se pokusil se mnou složit výkonnostní zkoušky. Oba se na sebe podívali a pak pokrčili rameny. Pak se žena otočila, vešla do domu a za chvíli se vrátila s mým průkazem původu. Předala ho myslivci, který mě stále držel na vodítku. On si ho vzal, druhou rukou sáhl do druhé kapsy a vytáhl obálku, kde bylo připraveno několik tisícovek. Pak mě pustil z vodítka, vytáhl z obálky sedm tisícovek a podal je muži. Ten si peníze vzal, otočil se a chtěl zmizet v domě. Ale myslivec na něj zavolal. Muž se otočil. Myslivec vytáhl z auta desky, odkud vytáhl papír a chtěl, aby mu to jeden z nich podepsal. Žena se podívala po svém manželovi a ten lehce přikývl. Takže žena to podepsala. Já jsem mezitím seděl myslivcovi u nohou a ostražitě sledoval, jestli se na mě něco nechystá. Když myslivec převzal podepsaný papír, poděkoval a otočil se na mě. Pohladil mě po hlavě a řekl, že už se nemusím bát, že jsem jeho. Pak otevřel kufr auta a já se dovnitř cpal tak rychle, že jsem Sorbona přimáčkl na stěnu klece. Zase jsem si zalezl do kouta klece a bál se podívat okýnkem ven. Muž nad tím jen zavrtěl hlavou, zavřel kufr a vyrazili jsme na cestu. Když jsme znova zastavili, opatrně jsem vykoukl okénkem, abych zjistil, kde jsem. A uviděl dům, odkud jsme ráno vyjeli. Muž znovu otevřel kufr a pustil mě a Sorbona ven. Lítal jsem kolem auta, protože jsem byl rád, že jsem zase tam, kde mi bylo dobře. Pak nás oba pustil do domu, já letěl hned na zahradu, kde jsem běhal dokola a štěkal. Pak se na zahradě objevil muž a pustil zbytek smečky z výběhu. Vyzval jsem je ke hře a oni mi vyhověli. Začali jsme si hrát. Když jsem byl tak unavený, že jsem ani nedošel ke své dece a padl na chodbě, vzal mě muž do náruče a sedl si se mnou do křesla. Dlouho mě hladil, mazlil se se mnou a nakonec mě nechal spát v křesle.

Dneska jsem u myslivce už několik let, mám složené zkoušky, účastním se několika honů za sezónu a jsem navýsost spokojený. Díky výstavám, kterých jsem se dříve účastnil, jsem měl splněné i tyto podmínky a byl jsem uznán jako chovný pes, tudíž moje štěňátka mohou mít průkazy původu jako mám já.