Stránky plné povídek a pejsků..

Mikeš, malý kříženec jezevčíka, který byl na dálnici vyhozen z auta, se pomalu blížil k vesnici. Trochu s obavou, co ho tam čeká, trochu s radostí, že opět uvidí lidi. A s nadějí, že uvidí své lidi. Na kraji vesnice začal štěkat velký pes za plotem a tento štěkot se s Mikešem nesl celou vesnicí. Mikeš několik lidí zahlédl, ale jeho čich mu pověděl, že jeho lidi to nejsou. Smutně pokračoval dál, až narazil na město. Pomalu procházel předměstí, když na něj z křoví skočil špringršpaněl. Mikeš se lekl a otočil se proti psovi. Oba se na sebe chvíli dívali, skočili proti sobě takřka současně a začali se prát. Špringršpaněl byl větší a tak to Mikeš odnesl roztrženou kůží. Na pravém rameni měl odchlípnutý kus kůže ve tvaru písmene V. Mikeš se dovlekl do křoví, kde si lehl na levý bok a slabě kňoural. Ležel několik hodin, když se křoví nad ním rozhrnulo a nad Mikešem se objevil dívčí obličej. Mikeš zvedl hlavu, ale byl už zesláblý natolik, že mu opět spadla na zem. Dívka zvedla Mikeše ze země a odnesla ho auta a zavezla k veterináři. Ten ránu zašil a dal dívce utišující léky, kdyby se objevili bolesti. Dívka pak odvezla Mikeše domu, kde mu ustlala pod oknem. Několik dní ležel a skoro se nehýbal. Po třech dnech se zvedl a začal se zajímat o své okolí. Dívka ho vzala na procházku, kde se Mikeš stále rozhlížel a hledal. Pak za jedním rohem se dívce schoval a počkal, až se vzdálí natolik, aby mohl bezpečně utéct. Pak se otočil a šel jinou cestou. Vyšel z města a po silnici se vydal dál. Ušel mnoho kilometrů, když došel do dalšího města. Cestou se musel několikrát zastavit a odpočívat, protože ho bolela noha. Mikeš dorazil do města. Šel po hlavní silnici a pozoroval okolí. Pak se před ním znovu objevil pes. Mikeš se přikrčil, poučen zákeřným špringršpanělem. Pes se však nad ním sklonil a olízl mu čenich. Mikeš se pomalu podíval nahoru na psa a uviděl přátelský obličej krásného zlatého retrívra. Mikeš se rozhlédl, jestli ho někdo pozoruje. Pak se ještě jednou podíval na retrívra, jestli se mu to nezdálo. Zlaťáček ho znovu olízl, otočil se a vykročil směrem k domku. Mikeš se za ním díval. Pes se otočil a přátelským štěknutím ho pozval k sobě. Mikeš se nejistým krokem vydal za ním, připravený vzít nohy na ramena a utéct. Místo toho se mu naskytla možnost najíst se z misky a vyspat se v teple psího kožichu. Druhý den ráno se vybatolil z boudy a zahlédl na trávníku běhat retrívra se dvěma dětmi, mužem a ženou. Poctivě se protáhl, když si ho všimla mladší holčička a rozběhla se k němu. Mikeš, který děti doslova miloval, jí vyběhl vstříc. Rodiče chtěli jejich setkání zabránit, ale malé děvčátko bylo rychlejší. Kousek od Mikeše si sedlo na bobek a nechalo Mikeše, aby si jí očichal. Vzápětí jí dal na tvář psí pusu. Retrívr, který to sledoval z povzdálí, se opatrně přiblížil a očichával je oba dva. Majitel mu přikázal, aby si lehl a na jeho povel si lehl vedle retrívra i Mikeš. Muže i ženu to překvapilo. Vyzkoušeli i další povely, které ovšem Mikeš zvládal na jedničku. Po tomto představení se rodiče rozhodli, že malé holčičce vyhoví a Mikeše si nechají. Tak našel Mikeš nový domov, který se mu zamlouval daleko víc, než ten původní.