Ochránkyně Clea
Ještě než se Clea narodila, byla určena pro malé desetileté děvčátko, které následkem nehody přišlo o zrak. Jmenovalo se Lusy. Od svých šesti let hrála Lusy na klavír. A když se jí ptali, které plemeno psa se jí nejvíce líbí, bez zaváhání odpověděla: „Kolie.“ Hledali březí fenku tohoto plemene, ale nemohli najít. Našli jen kolii krátkosrstou. Proto se ptali Lusy, jestli může být i krátkosrstá. Lusy přikývla. Byla by ráda za každého pejska. Ještě před narozením štěňat dohodli koupi jednoho. Když byla štěňata na světě, vybrali krásnou fenku, kterou Lusy 
pojmenovala Clea. Štěně odmalička vyrůstalo v domku, kde Lusy bydlela. Chodil za ní jeden cvičitel a učil ji základní poslušnost. Bral obě, Lusy i Cleu, hodně do města, aby si zvykli na denní ruch a zároveň na sebe. Pak nadešel den, kdy se Clea stěhovala na speciální výcvikovou stanici pro psy pro nevidomé. Lusy ji tam často navštěvovala. Clea byla chytrá 
a brzy pochopila, co se po ní chce. Cvičitelé nechávali Lusy při výcviku Cley, aby se i Lusy naučila povely, na které Clea začala poslouchat. A případně je přizpůsobily Lusyině potřebě. Lusy za Cleou chodila skoro denně a pokaždé jí přinesla nějakou drobnost. Clea si Lusy zamilovala už dávno, ale tohle jejich vztah ještě utvrdilo. Jakmile Clea na cvičišti zaslechla hlas Lusy, začala kňučet a pokud mohla, tak štěkat. Oficiální předání Cley Lusy vyšlo na den, kdy Lusy slavila své 12. narozeniny. Stali se z nich nejlepší přítelkyně. Lusy měla radost, že může chodit ven sama, bez rodičů, jen s Cleou. Lusy stále chodila hrát na klavír. Než dostala Cleu, vodili ji tam rodiče. Teď už nemuseli. Při jedn
é z procházek oslovila Lusy dívka a představila se. Jmenovala se Vanesa. Lusy se s Vanesou skamarádila a podnikali dlouhé procházky ve třech. Jednou dostala Vanesa nápad. Chtěla by zkusit, jestli Clea najde Lusy, když ji schová. Lusy nechtěla. Vanesa ji však přemluvila a tak svolila. Vanesa odvedla Cleu dál a přivázala ji k lavičce. Pak se vrátila k Lusy a odvedla ji na opačnou stranu za roh a tam ji posadila na jednu z dalších laviček. Potom šla zpátky pro Cleu. Když došla k lavičce, našla tam jen kus vodítka. Začala Cleu volat, ale bezvýsledně. Šla zpátky k Lusy s nadějí, že Clea bude u ní. A taky že ano. Ještě než došla k lavičce, viděla, jak se Lusy s Cleou mazlí a dává jí pamlsek. Vanesa přišla k Lusy a řekla jí, že Clea překousala vodítko a utekla k ní. Lusy z toho měla radost, ale před Vanesou to skrývala. Doma vše řekla matce. Jednou, když se Lusy s Cleou vraceli večer z hodiny klavíru, šli zkratkou přes park. Najednou začala Clea štěkat, což Lusy nechápala. Potom uslyšela před sebou hlasy lidí a ucítila alkohol. Lusy zastavila a Cleu uklidnila. Lidé přešli a ony pokračovaly v cestě domu. Najednou uslyšely výt psa. Clea zpozor
něla. Viděla, jak muž bije psa, chtěla mu jít pomoci, ale věděla, že Lusy opustit sama nesmí. Ta, jakoby věděla, na co její pes myslí, ji pustila a šla pomalu dále pomocí hole. Muž zpozorněl. Někdo jde po cestě. Podíval se pozorněji a zjistil, že ho děvče nemůže vidět, protože je slepé. Najednou na něj skočila Clea. Muž se lekl a ohnal se klackem, kterým psa bil, po útočníkovi. Zasáhl Cleu do přední nohy. Zároveň pustil psa a ten na nic nečekal, utíkal pryč. Clea viděla, že pes je volný a tak zmizela ve křoví. Chvilku psa hledala a 
pak se vrátila k Lusy. Našla je oba. Pes ležel nedaleko lavičky, na které seděla Lusy a čekala na Cleu. Clea přišla k Lusy a šťouchnutím čumáku na sebe upozornila. Tak se vydali k domovu a pes šel s nimi. Clea napadala na přední 
nohu a Lusy to cítila, když ji Clea vedla. Když přišli k domku, kde bydleli, Lusy otevřela vrátka a obě vešly. Pes chvíli otálel, ale když Clea krátce štěkla, prošel jimi také. Matka Cleu zaslechla a vyšla ven. Lusy vyprávěla matce, co slyšela. Teď matka pochopila to chlupaté, klepající se psisko. Matka ošetřila Clee packu a dala oběma psům najíst. Chtěla psa pohladit, ale ten před její rukou uhýbal. Pak se nechal přemluvit a šel za Cleou pomalu a ostražitě do domu. Lehl si ke Clee a za chvíli usnul. Ráno se nechal lehce pohladit od Lusy. Ta vzala kartáč a pomalu psa česala. Rodiče jí řekli, že psa si může nechat a musí mu vymyslet jméno. Lusy chvilku přemýšlela a pak vyslovila jméno Felix. Oba psi spolu skvěle vycházeli. Rádi spolu dováděli po zahradě a těšili Lusy procházkami. Brzy Felix poznal, že v této rodině mu nikdo neublíží. Proto otevřel srdce i jejím rodičům.
