Stránky plné povídek a pejsků..

Kdysi žil v Americe na farmě muž jménem Paul. Choval ovce a hovězí dobytek. Paul měl psa, jenže v noci přišli vlci, pes stádo chránil a vlci ho zakousli. Ráno našel Paul psa v ohradě s prokousnutým hrdlem, roztrhanou kůží a navíc mu chybělo 5 ovcí. Paul musel jednat rychle nebo by měl za chvíli po stádu. Proto jel do města a sháněl dospělého vycvičeného psa. Nikdo však žádného psa na prodej neměl. Paul jel do dalšího nejbližšího města, které bylo od jeho farmy vzdáleno asi 90 km. Paul tam nikoho neznal, ale přesto tam sehnal a koupil fenu německého ovčáka, která se jmenovala Elza. Paul Elzu neznal, a přestože výborně poslouchala, si vždy našel nějakou záminku, aby mohl Elze dát výprask. Takto se to táhlo 3 roky. Elza se Paula bála, ale přesto zůstávala a hlídala mu stádo ovcí, které se velmi rozrostlo. Jednou, když se Paul večer vrátil z města, kde byl s kamarády v baru a měl v sobě už pár skleniček whisky, zbil Elzu tak, že nemohla skoro chodit a navíc ji přivázal provazem k ohradě. Elza se po chvíli smířila s tím, že dnes v boudě spát nebude, lehla si na zem a usnula. V noci ji vzbudilo vytí vlků, kteří se blížili k farmě. Elza věděla, že přivázaná nemá šanci vlky odehnat a začala provaz překusovat. Moc jí to nešlo, protože provaz byl silný a ona byla po výprasku slabá. Vlci došli k ohradě a Elza začala štěkat. Vlci se chystali na ní zaútočit, když alfa vlk ucítil, že Elza hárá. Postavil se na její obranu a odrazil útok vlků. Potom překousal provaz a zrovna, když chtěli zmizet v nedalekém lese, vyšel z domu Paul s puškou a začal na vlka střílet. Ten začal utíkat. Elza na nic nečekala a rozběhla se za ním. Samotné se jí do lesa nechtělo, věděla, že v lese žije několik smeček vlků. Chvíli stála mezi prvními stromy, když zahlédla šedý kožich. Elza zježila srst, začala vrčet, ale potom podle pachu poznala, že je to její vlk. Vlk se odpoutal od smečky a zůstal pouze s Elzou. Takhle spolu žili rok. Teprve potom Elza dovolila, aby spolu měli štěňata. Elza tloustla a přestávala být hbitá na lovech. Když měla pár dní před porodem, nechodila už vůbec. Vlk jí nosil potravu do jejich skrýše, kde se měla štěňata narodit. Jednou, když vlk přinesl mladou gazelu, nenašel ji jako obvykle u vchodu, kde na něj čekávala. Tak se rozhodl, že poprvé vstoupí do Elziny nory. Když se dostal do doupěte, uviděl Elzu a u ní 6 čerstvě narozených štěňat - 4 fenky a 2 pejsky. Jakmile se však vlk chtěl přiblížit ke štěňatům, Elza vrčela a cenila zuby. Štěňatům bylo 5 týdnů a Elza šla poprvé na lov s vlkem. Jenže, když se jim podařilo najít stádo, vyhlédli si mládě a vyběhli za ním, padli dva výstřely a Elza i vlk padli k zemi mrtví. Zastřelili je pytláci, kteří sháněli na zakázku zvířecí předměty, např.: různé kůže, rohy nosorožců i kly slonů. Tentokrát měli sehnat vlčí kůži a to se Elze stalo osudným. Když pytláci přišli k mrtvým tělům, zjistili, že jeden z nich byl pes. Vlka hodili na korbu auta a mrtvou Elzu odnesli do lesa, aby ji mrchožrouti zlikvidovali. Druhý den našel Elzino tělo správce lesa. Zjistil, že to byla fenka německého ovčáka a nedávno porodila štěňata. Správce se rozhodl, že se je pokusí najít. Trvalo mu to pár dní, ale nakonec Elzinu skrýš našel. Čtyři štěňata byla už mrtvá a dvě bojovala se smrtí ze všech zbývajících sil. Správce odnesl štěňata k sobě domu. Zůstal páreček, fenka s pejskem. Oba byli promrzlí a hladoví. Správce je dal do bedny, k topení a přikryl je dekou. A nakrmil je kousky masa a mlékem. Když se štěňata zmátořila, musel se správce rozhodnout, které ze štěňat dá pryč. Obě si nechat nemohl. Nakonec se rozhodl, že si nechá pejska a fenku dá svému dlouholetému příteli, který se velice zajímal o vlky. Správce dal pejskovi jméno Gaskon. Správce se nevzdával naděje, že z něho vyroste pes a ne vlk. Správce stále odkládal myšlenku zbavit se Gaskona, protože jeho vzhled se neměnil. Když se Gaskonovi blížil první půlrok života, začal najednou hrozně línat. Pod původní šedohnědou srstí se začali objevovat znaky německého ovčáka. Gaskon vyrostl a jeho vzhled se změnil. Už to nebyl malý uzlíček vlčí srsti, ale krásný dospělý ovčák. Myslivec měl radost. Sledoval také život fenky Asty, která barvou zůstala vlkem, ale povahu měla ovčáka. Správce si Gaskona vycvičil jako loveckého psa. Aby ho v tmavém lese dobře viděl, vyrobil mu bíločervený postroj. Jednou správce zjistil, že mu do revíru vnikla liška. Odpoledne  se správce s Gaskonem vydali lišku najít a ta je zavedla ke skalám na kraji lesa. Jak šli u skal, správce se rozhlížel okolo sebe, jestli lišku někde nezahlédne, zakopl o kámen a upadl. Když se chtěl zvednout, zjistil, že ho hrozně bolí levá noha a že ji má asi zlomenou. Při pádu správce pustil pušku, ta zapadla mezi dva balvany a zaklínila se. Gaskon se snažil ji vytáhnout, ale kameny nechtěli povolit. Správce nabádal Gaskona, ať přivede pomoc, ale ten věděl, že pána opustit nesmí. Gaskon slyšel, že z dálky k nim jdou vlci a slyšel je výt. Pán ho stále posílal pro lidi, aby ho odnesli a tak se Gaskon rozhodl pro malou lest. Šel kus po cestě a když už ho pán neviděl, vlezl do křoví. Křovím se pomalu vracel k místu, kde seděl jeho pán. Správce v duchu myslel na Gaskona, aby náhodou nepotkal smečku vlků. Pár sekund takto přemýšlel, když najednou uslyšel vlčí vytí. Chtěl vytáhnout pušku, ale ta nepovolila. Vlci se stále blížily. Už správce obklíčily, začali na něj dorážet. Vtom vyběhl Gaskon z křoví a začal se s vlky prát. Gaskon zabil vůdce smečky a zbývající vlky rozehnal. Potom pes, po pěti minutách zápasu s kameny, pušku vytáhl, položil ji vedle správce a teprve teď mohl jít pro pomoc. Správce noha bolela a čím déle to trvalo, tím méně byl při vědomí. Najednou uslyšel štěkot. Po chvíli se na cestě objevil Gaskon a za ním pár lidí. Lidé udělali z větví nosítka a odnesly správce do jeho domu. Správce se sháněl po psovi a tak ho lidé šli hledat. Ale ani po několikahodinovém hledání psa nikdo nenašel. Správce se po pár dnech zotavil, ale nohu měl stále v sádře. Denně seděl několik hodin před domem a vyhlížel, jestli není Gaskon někde v okolí. Když mu sádru sundali a on mohl zase chodit, šel se projít do lesa. Prošel celý les a když se vracel domů, uviděl, mezi stromy, smečku vlků. Správce si nabil pušku a připravil si ji ke střílení. když zamířil na jednoho z vlků, mihl se mu před hlavní pušky červenobílý postroj jeho psa. V tom uviděl i Gaskona. Jeho tmavá srst byla mezi vlky dost výrazná, protože všichni vlci byli světlí. Správce začal pískat, Gaskon ho slyšel a chtěl jít k pánovi, ale když udělal pár kroků, napadl ho jeden z vlků. Správce se bál střílet, aby náhodou nezranil psa. Střílel do vzduchu, ale ani jeden z rváčů nereagoval. Správce se už nemohl dívat na klubko chlupů, zubů a krve. Proto si řekl, že to riskne. Zamířil a vystřelil. Uslyšel dvě zavytí. To kratší bylo od vlka, když ho zasáhla kulka, a to druhé bylo od psa, když ho kulka škrábla přes hřbet. Správce se lekl. Začal znovu střílet do vzduchu a vlci se rozutekli. Správce šel ke Gaskonovi. Ten koukal na pána a krev mu stékala po žebrech na zem. Správce vzal psa do náruče, odnesl ho domu a ovázal mu zraněný hřbet. Potom Gaskona nakrmil, dal mu napít a nechal ho spát v jeho pelechu v kuchyni. Zatímco Gaskon spal, šel správce pro mrtvého vlka. Na zahradě vlka stáhl z kůže, nechal ji vyschnout a potom z ní udělal Gaskonovi vystýlku do boudy. Pes se uzdravoval velmi pomalu. Když se po dlouhé době uzdravil a mohl chodit, vzal ho správce na procházku do lesa. Správce dlouho sám se sebou promlouval a nakonec se rozhodl, že jestli se bude Gaskon chtít vrátit do lesa, tak ho nechá jít. Šli spolu po lese a Gaskon měl zase radost ze života. Když přišli na loučku, správce sundal Gaskonovi postroj a nechal ho jít, kam chce. Byl z toho smutný a myslel na to, jestli Gaskona ještě někdy uvidí. Proto nešel rovnou domů, ale oklikou, dlouhou procházkou po lese. Když se smířil s tím, že Gaskon je duší vlk, šel domů. Když přišel ke dveřím svého domu, ohlédl se, jak bylo jeho zvykem, na Gaskonovu boudu. Skoro se toho pohledu bál. Ke svému údivu zjistil, že z boudy na něj koukají Gaskonovi oči a pes okusuje kost, kterou dostal ráno. Správce měl velkou radost, že se Gaskon rozhodl zůstat s ním. Gaskon byl velice hodný pes, i když se v něm čas od času probudil pud vlka.